Last goodbye.

9. června 2013 v 19:17 | Betty.
Přináším svou, na tomhle blogu oficiálně první, povídku. Je na pár Larry Stylinson; Harry Styles a Louis Tomlinson. Doufám, žese vám tahle povídka zalíbí a zanecháte nějaký komentář. :)


Vždy jsem byl ten typ člověka, který se dokáže zamilovat na první pohled. Nemusel jsem s ním prohodit ani slovo. Obzvlášť jeden chlapec mně dostával do kolenou. Louis, tak se jmenoval. Přistoupil k nám, na střední uměleckou školu, když jsem byl ve druháku. Někde jsem se doslechl, že měl různé oplétačky s alkoholem a drogami. To bylo to, co mně na něm tak nehorázně přitahovalo a svým způsobem vzrušovalo. Cítil jsem mrazení v konečcích prstů, mé tělo polévat studený pot, ve spáncích mi tepala krev a v hlavě jsem měl naprostý zmatek. Tohle všechno a mnohem více se mnou tenhle člověk dokázal udělat. Podmanil si mně. Naprosto. Avšak on o mě nejevil absolutně žádný zájem. Chodil jsem kolem něj na chodbě každý den, dodávajíce si odvahy jej oslovit. Omyl. Pokaždé mně mé tělo zradilo a já opět nečinně přihlížel, jak si to ladným krokem kráčí chodbou a sebevědomě rozdává úsměvy na všechny strany. Byl taková hvězda školy. Další plus.
Vše se nějak zvrtlo tehdy, když nám naše třídní učitelka oznámila, že se, zásluhou našich velice dobrých výsledků, pojede na třídenní pobyt do Walesu. Jindy by se mi tenhle nápad zdál velice nudný a nezajímavý, to by však s námi nemuseli jet u druháci, což znamená jediné: jede s námi I Louis. Týden jsem se nemohl dočkat a když nastal den D, byl jsem jak u vytržení. V autobuse jsem byl na jehlách a neustále jsem musel pošilhávat směrem k předním sedadlům. Měl jsem dokonalý výhled na profil Louisovy tváře a na na jeho potetovanou paži, jež mě nenechávala svým. Srdce mu v hrudi prudce bušilo a já měl co dělat, abych sebou nesekl.
Málem to se mnou vážně šlehlo, když jsem se dozvěděl, že mám pokoj naproti tomu Louisovému a tudíž I společnou koupelnu. Od toho dne jsem se těšil na každé sprchování. Víkend uběhl jako voda a já pořád nic. S Louisem jsme si jednou řekli 'Ahoj' při snídani a nic víc. Byl den před odjezdem domů a já se opět chystal do tolik milovaných sprch. S ručníkem, hřebenem, sprchovým gelem a taštičkou na holení pod jedním podpažím a pyžamem, tričkem a tepláky, pod druhým podpažím jsem se vydával do sprch. Pokoj jsem zamknul a klíče hodil do tašky. Tiše jsem otevřel dveře a nakoukl dovnitř. Svítilo se a nad posledním sprchovým koutem se vznášel obláček horké páry. I zamlžená zrcadla odpovídala tomu, že zde někdo musel být. Svlékl jsem si všechno oblečení a zalezl do nejbližších sprch. Párkrát jsem pootočil kohoutkem studené a teplé vody, později jsem si plně užíval příjemně horkou vodu. Proud vody jsem zastavil tehdy, kdy jsem sáhl po sprchovém gelu. V tu chvíli padly něčí ruce na mé boky a já ucítil horký dech na svém krku. Byl cítil po cigaretách a nějakém alkoholu. Mým tělem projel slastný pocit, když jsem ucítil lehké žďobnutí někde pod mým uchem a následně lehké, ale přitom silné sání. Zlehka jsem pootočil hlavu na stranu, abych uviděl, kdo si tu tak sprostě bere mé tělo. Když jsem uviděl onu tak moc známou a chtěnou tvář, ihned jsem změnil názor a plně si to začal užívat. Louis byl naprosto jiný než ostatní kluci. Byl hrubý. Drzý, vášnivý, nepřirozený. Osobitě si bral to, co chtěl. Tohle vše jsem na něm tak moc miloval. Noc, na kterou dodnes s tím nejlepším pocitem vzpomínám, dopadla dokonale. Miloval jsem se s ním. S nejúžasnějším klukem planety.
Když mi nabídl, ne moc elegantním způsobem, jestli s ním nechci chodit, okamžitě jsem kývl. Takhle nějak se z nás stal vlastně pár. Miloval jsem jej a on mně. Tedy...alespoň to říkal. Prvních pár měsíců se náš vztah zdál jako idylický. Měli jsme všechno. Dokázali jsme toho druhého mile překvapit. Nejen v posteli, ale I normálně. Při sexu jsem se snažil podávat ty nejlepší výkony, jen abych svého přítele nejlépe ukojil a potěšil. Vše se začalo hroutit v listopadu roku 2011. Několik dní od prvního dnu měsíce bylo sychravo, neustále pršelo a četné bouřky křižovaly nebe nad celou Británií. Pomalu se počasí začalo přenášet I do našeho vztahu a my se čím dál častěji hádali. Většinou kvůli úplným blbostem. Vinu jsem si dával na triko já a Louisovi tím pádem procházelo všechno. Vše se mi zhroutilo 20. listopadu.
Už od rána jsme se s Louisem domlouvali na tom, že si společně uděláme hezký víkend, popřípadně si I promluvíme. Souhlasil. Tss, Stylesi, kdyby jsi nebyl tak naivní! Sraz byl v sedm hodin před kinem, kde jsme, jako zahájení víkendu, měli jít. Když nepřicházel ani v osm, mělo mi to přijít divné. Nepřišlo. Prostě jsem se sebral a šel domů. Louisovi jsem se neozval. Chtěl jsem, aby se mi omluvil sám. Místo upřímné omluvy od srdce, se mi ráno dostavilo něco jiného. Volala nemocnice. Třesoucíma rukama jsem telefon zvednul a vyčkával. Kolena se mi podlomily, ruce roztřásly ještě více, svět se zbortil, srdce roztrhlo na miliardy kousíčků, slzné kanálky vytryskly tehdy, když mi doktor oznámil, že můj milovaný přítel není mezi námi...
A teď stojím tady. V pohřební síni, před tvou rakví, oděn v černém kabátě a černých riflích, s rudou růží v dlani, před zraky stovek lidí, kteří ti přišli vzdát poslední sbohem. Tiše popotahuju a růži pokládám na tvé torso. Vypadáš, jako kdyby jsi spal. Ach, kéž by to byla pravda! Zlehka tě hladím po tváři a dovypravuji náš příběh. Všichni zde pláčou. Smutek, bolest a zoufalost vraždí mé tělo a já se volně nechávám. Stojíš mi za to, lásko.
Tiše vyřknu poslední 'Miluji tě' a odcházím. Naplněn odhodláním, přesvědčeností a rozhodnutím, jít za tebou. Za někým koho bezhlavě miluji a chci s ním strávit zbytek svého života.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Natalia. Natalia. | Web | 9. června 2013 v 19:31 | Reagovat

Skvělá! :)

2 Jamie Williams Jamie Williams | Web | 12. června 2013 v 18:56 | Reagovat

Ahh, pláču! To je tak dokonalé!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama