Keep breathing.

16. srpna 2013 v 14:12 | elisabeth. |  Jednodílné.
 

Oxfordky.

16. srpna 2013 v 11:42 | elisabeth. |  Módní skříň.
Nejtypičtějším zástupcem oxfordského stylu jsou botky nazývané Oxfordky. Boty se charakterizují jemnými krajkami, jemiž jsou boty ozdobeny, klasickými tkaničkami a "kartou" ( pozn. takhle jsem si to přeložila z jedné stránky britského módního magazínu ), která je všitá na nártem. Slouží k tomu, aby nohu upevnila a držela ji v pěkném, sofistikovaném vzhledu. Někdy se jim vtipně přezdívá jako "uzavřené bednění".

Oxfordský styl se poprvé objevil ve Skotsku a Irsku, kde se občas nazývá Balmorals po královnině zámku Balmoral ve Skotsku. Ve Francii jsou Oxfordky známější jako Richelieu.

Oxfordky jsou tradičně vyrobeny z kůže a byly historickou, prostou a formální obuví, ale jsou nyní k dispozici v celé řadě stylů a materiálů, které doplňují formální i neformální šaty. Název je odvozen z Oxfordské univerzity, kde se tenhle styl bot rozmohl v roce 1800.

Za mě osobně tyhle jemné, bleďounce růžové. Dodají vám ženský vzhled, podtrhnou váš půvab a vaši zranitelnou stránku.


Recenze: V zajetí démonů

15. srpna 2013 v 21:07 | elisabeth. |  Názory, recenze...
poster Název: V zajetí démonů / The Conjuring
Žánr: Horor / Thriller
Režie: James Wan
Oficiální popis: Hrůzostrašný případ z domu v Amityville nebyl první - ještě dříve došlo k záhadným děsivým událostem v Harrisville. Film "V zajetí démonů", natočený podle skutečných událostí, vypráví hrůzný příběh světově proslulých vyšetřovatelů paranormálních jevů Eda a Lorraine Warrenových, kteří byli pozváni na odlehlou farmu, aby pomohli rodině terorizované temnými silami. V nejhrůzostrašnějším případu svého života jsou Warrenovi nuceni utkat se s mocnou démonickou bytostí.

Můj názor: Tenhle film je, upřímně, síla. Po celou dobu jsem se chvěla, kousala se do rtu a a občas si zakrývala prstama své oči. Pro mě tenhle horor nebyl ani tak strašidelný, než těžký na psychiku. Tyhle psychologické tragédie, natočené podle "skutečné" události zbožňuju a vždy u nich ani nedýchám. Wan filmy opravdu umí, ale, i přesto všechno mé nadšení a spokojenost, jsem tam objevila několik klišé, které se však dala snadno přehlédnout.
Po celý film mi prudce bušilo srdce a několik chvil po jeho konci jsem se musela každou sekundu ohlížela za sebe, jestli jsem v bytě doopravdy sama.
Dívala jsem se na to ve čtyři hodiny odpoledne, ale ještě i teď z toho mám stísněný pocit. Tenhle film je opravdu třída, ihned se mi zalíbil, oblíbila jsem si jej a když budu mít chuť se bát, určitě se k němu zase a s chutí vrátím.

Trailer k filmu: http://www.youtube.com/watch?v=k10ETZ41q5o

 


Rozhovor s Jamie Williams.

15. srpna 2013 v 12:54 | elisabeth.
Takže. Přináším tu můj úplně historicky první rozhovor. Byla moc ochotná, s mými otázkami se poprala a zde vám přináším výsledek.

1) Tak, začneme zlehka. V kolika letech jsi si založila svůj první blog a o čem byl?
Můj první blog byl na doméně blogerka.cz a jmenoval se stejně, jako můj druhý blog. My World Of Fictions. Nad názvem jsem dumala neskutečně dlouho a zdá se mi skoro až neuvěřitelné, že jsem si blog založila po tak dlouhé době, kdy jsem se věnovala psaní. Jak se dalo čekat, blog byl zaměřený výhradně a jedině na povídky všeho druhu. Originální, fan fictions... Prostě co mě zrovna napadlo. Založila jsem si ho kdysi na začátku loňského léta a tudíž mi bylo 14. * úsměv * Matně si vzpomínám, že jsem s kamarádkama měla i dříve nějaké blogy, ale to jsem s blogováním neměla žádné zkušenosti a tudíž se mě velmi rychle pouštěly.

2) Hodláš v blogování pokračovat nebo uvažuješ nad případným koncem? Samozřejmě, že se mě občas chápou nálady, kdy se mi všechno jeví černě a nejradši bych s blogem sekla, přestala se psaním a vším kolem, ale nijak vážně nad koncem svých dvou blogů neuvažuji. Dlouho jsem přelétávala a nebyla sto se usadit, ale nyní mám dva blogy, jeden zaměřený na povídky homosexuální orientace a druhý na všechno ostatní a jsem s nimi spokojená. Nevidím důvod, proč bych měla končit. Blogování mě baví, nacházím v něm určitou formu seberealizace.

3) Poraď nezkušeným blogařům, jak si ty myslíš, že by šlo vylepšit si svůj blog, případně jak jej obohatit a ozvláštnit?
Nejsem nijak zkušená blogerka, ale to, co mě napadá je několik základních věcí, které Vám k tomu řekne kdokoliv, kdo se blogování nějaký čas věnuje. Prvním, co nás praští do očí je jednoznačně vzhled blogu. Říkejme si co chceme, že nám na vzhledu nezáleží, ale pokud Vás to hned na začátku nezaujme, prostě nebudete ochotni sjet myší o něco níž. Dalším rozhodujícím kritériem je zaměření vašeho blogu. Zajímáte se o grafiku? Musíte to dát najevo, ať je to zřetelné hned z prvního pohledu. A jednou z věcí, na které prostě nejde zapomenout jsou samozřejmě články. Měly by mít hlavu a patu a pokud začnete o kočičkách a skončíte u muziky, nikomu tím nedodáte. Určitá kvalita stylistiky a gramatiky je také žádaná. Přeci jen, kdo si bude chtít číst článek, který nás hned jako první praští nesprávnými i/y, gramatikou nebo čárkami?
4) Tvou největší vášní je psaní, pokud se nemýlím. Dokážeš mi říct, co bylo první, co jsi kdy napsala? Popravdě je to tak dávno, co jsem napsala své první dílko, že si to doopravdy nepamatuji. Byla to nějaká pohádka o dívce, která jela do koňského internátu. Podrobnosti si bohužel nepamatuji, protože dílo není zachováno a to mě mrzí.

5) Pořád se snažíš si své psaní zlepšit, nebo jsi spokojená s tím, jak píšeš teď a nic by jsi na něm neměnila? Každý autor se snaží zlepšovat. Částečně jsem spokojená s tím, jak píšu, ale samozřejmě nacházím spoustu chyb. Dokonalost je nudná (Niall Horan) a nikdo dokonalý není. Proto se musíme zlepšovat, abychom se alespoň trochu posunuly k tomu "cílu."

6) Teď poslední otázka ze spisovatelského okruhu. Jaký žánr povídek máš nejraději a který naopak nemůžeš ani vystát? Jde o to, z jakého pohledu budeme brát žánry. Já sama se při psaní vyhýbám hororům, ale ráda si nějaký kvalitní přečtu. Neumím psát detektivky, ale velmi ráda si nad nějakou budu lámat hlavu. Tím úplně nejhorším "žánrem" jsou povídky začínající: "Jmenuji se tak a tak je mi tolik a tolik a jsem odtud a odtud." Za tohle bych vždy vraždila.

7) Teď se podívejme trošku do budoucna. Kde si myslíš, že budeš za takových 10-15 let a co bude tvé zaměstnání? Mým vysněným zaměstnáním je spisovatelka nebo novinářka. Ale popravdě si myslím, že do to takto vysokých postů nedotáhnu, budu sedět nad nějakým svým blogem, kolem sebe své děti, manžela a každé ráno budu vstávat v neskutečnou hodinu, abych došla do školky. Ano, také bych ráda pracovala ve školce.

8 ) Do jaké země, města by jsi si se chtěla přestěhovat ze všeho nejvíce? V tuto dobu je to asi Anglie. Je to kouzelná země a moc ráda bych v ní alespoň nějaký čas žila. Není to jenom kvůli mým oblíbeným celebritám, nebo tak něčemu. Samozřejmě bych, asi jako každý, chtěla procestovat klasické země jako je Amerika, Nový Zéland, Austrálie... Ale popravdě je mi jedno, kde budu žít. Teď mě samozřejmě neskutečně irituje, že všichni v cizině mají možnost vidět všechno po čem já toužím a musím se kolikrát ptát, proč zrovna já musím žít v tak podělané zemi bez možnosti proniknout, ale vím nebo spíše podvědomě tuším, že až budu starší, nebude mi na tom tolik záležet. Preferuji venkov, dům a rozlehlou zahradu spolu s milující rodinou.

9) Tvé vysněné zaměstnání, jímž by jsi se chtěla později živit? Jak už jsem říkala, je to novinářka, spisovatelka anebo učitelka ve školce. Poslední dobou se mi ale kritéria různě posouvají a mění, takže popravdě vůbec nevím, jak to vlastně bude.

10) A poslední. Tvé motto, kterým se řídíš za každou cenu? "If you can dream it, you can do it." od Walta Disneyho. A samozřejmě "Never say never and believe," které pronesl Justin Bieber. Je zárným příkladem toho, že se sny plní, jenom je potřeba mít sílu a odvahu. Takže jenom: "Věř."


Pictures without theme.

10. června 2013 v 14:17 | Betty. |  Pictures.
Tyhle obrázky jsem našla na tumblr.com a musím říct, že tyhle typy jsou jedny z mých nejblíbenejších. :)

Více v celém článku.

Last goodbye.

9. června 2013 v 19:17 | Betty.
Přináším svou, na tomhle blogu oficiálně první, povídku. Je na pár Larry Stylinson; Harry Styles a Louis Tomlinson. Doufám, žese vám tahle povídka zalíbí a zanecháte nějaký komentář. :)

It's just a bad day. Not a bad life.

9. června 2013 v 18:39 | Betty.
Vítám tě na novém blogu. Moje jméno je vám zřejmé z přezdívky, proto jej zde nemusím moc představovat. Možná časem se k tomu dokopu a napíšu vám něco sama o sobě.
Je mi čtrnáct, tudíž jsem ve zlaté pubertě. :33 Osobně jsem na internetu viděla spoustu deníčkovských blogů. Mám takové typy ráda, ale sama bych je vést zřejmě nemohla. Asi proto, že můj život je zajímavě nezajímavý.
Jak jste se mohli z menu dočíst, miluju One Direction. Nemám nic absolutně proti nim, jsou mojí obrovskou inspirací a vzory. Už předem vás žádám, aby jste si trapné komentáře směřované na ně nechali pro sebe a raději se z téhle stránky hodně rychle vytočili pryč.
Další upozornění; hodně často se zde budou vyskytovat homosexuální, čili slashové, typy povídek. Pokud je někdo proti gayům, asi se vám zde nebude líbit. Proto vás opět žádám, nemám čas ani náladu na vaše trapné komentáře, pokud se samozřejmě nějaké vyskytnout. :) Pokud ne, budu jen ráda.
Large

Dále, co zde najdete budou nejen moje poídková tvorba, ale i něco málo z mého osobního života, z mého playlistu a oblíbené obrázky na dané témě. Koneckonců, dobrý nápad, co říkáte? :)
Osobně doufám, že zde bude někdo chodit anávštěvnost nebude nulová, jako u mých předchozích blogů. Moc se těším na vaše komentáře. Mějte se fanfárově, xx. :)

Kam dál